Na jaké otázky nemusíte u pohovoru odpovídat
Existují otázky, na které by každý personalista znal rád odpověď, vyslovit je ale nesmí. Které to jsou? Existují výjimky? A jak se zachovat, když během pohovoru přece jen padnou? Je dobré vědět, že i na pohovoru máte svoje práva, a to zejména právo neodpovídat, ačkoli o práci pro danou firmu třeba skutečně stojíte.
Možná už jste se na pohovoru někdy setkali s otázkou, která vás zarazila. Ne proto, že byla těžká nebo byste na ni neznali odpověď, ale prostě proto, že zazněla na pracovním pohovoru a ne s kamarády u piva.
Byla to otázka nečekaně osobní, ve které jste cítili skrytý důraz. Tušili jste, že může rozhodnout o výsledku celého řízení, a nebyli jste na ni připraveni. Možná jste na ni i odpověděli a následně se na sebe zlobili. Rychle vám totiž došlo, že šlo o otázku, která padnout neměla. Otázky, které na pohovoru nesmí zaznít, totiž skutečně existují.
Zákoník práce doplňuje ještě zákon o zaměstnanosti 435/2004 Sb., který sleduje především rovné zacházení v přijímacím řízení a vylučuje diskriminaci. Právě optikou tohoto zákona lze některé otázky, které během rozhovoru zazní, považovat za protiprávní.
Které to jsou? Typicky ty, které se týkají těchto skutečností:
- věk,
- rodičovství,
- pohlavní identifikace,
- těhotenství,
- sexuální orientace,
- členství v politických stranách, odborových hnutích nebo církvích.
Skutečně tedy na pohovoru nemusíte nikomu svěřovat, že jste praktikující muslim ani kolik máte potomků a jak staré, nebo jestli plánujete s partnerem ještě další a jestli to bude za rok, nebo za tři. Výjimkou je samozřejmě situace, kdy sami s ohledem na nutnost vyjednání zvláštních podmínek (častější práce z domu či volnější úvazek) potřebujete tyto skutečnosti reflektovat. I pak je ale jen na vás rozsah informací, které chcete uvést. Maximálně riskujete, že budete na svůj protějšek působit trochu záhadně nebo nesrozumitelně.